Velice často narážíme na to, že běžné představy o sebeobraně a násilí neodpovídají ani v nejmenším realitě.
Velice často narážíme na to, že běžné představy o sebeobraně a násilí neodpovídají ani v nejmenším realitě. Už jen samotné nadšené vyprávění jedinců o incidentech, kdy se poprali, jak danou situaci měli pod kontrolou atd. nám napovídá, že dost možná nešlo o situaci, na kterou naše klienty primárně připravujeme. Říká se, že kdo zažije skutečné násilí, nemá tendenci o tom vyprávět, i když se mu z napadení podaří vyváznout. Opravdové násilí je hluboce traumatizující zážitek, který má vždy vážné následky, ať již fyzické či psychické. Navíc z takových situací můžeme vyváznout pouze tehdy, pokud agresor udělá někde ve svém plánu chybu. Jinak nemáme šanci. 
Další frází, kterou se ohánějí instruktoři sebeobrany už i u nás s odkazem na USA, je „lepší je být souzen dvanácti než nesen šesti.“ Ačkoliv chápeme myšlenku, i zde nepochybně dochází k naprosté trivializaci násilí a jeho použití s cílem přežít. Naším posláním není téma násilí a sebeobranných situací komplikovat. Je nutné ho však chápat v celé jeho komplexnosti, abychom pak mohli naše klienty na úrovni principů připravovat na jednotlivé problémy, které je mohou v běžném životě potkat.